Karneval v Cala Ratjadě

Až z Rio de Janeira přišel do Cala Ratjady karneval. Součástí průvodu masek byla i brazilská show s bubny, brazilskou tanečnicí oděnou jen v podprsence a tangách (brr, té musela být zima) a ukázkou brazilského bojového umění capoeiry (tu je možné se i naučit - v posilovně, kam chodím jsou kurzy 2x týdně). Udivilo, mě kolik lidí se karnevalu zúčastnilo. Jen v průvodu jich bylo několik set, nemluvě o přihlížejících. Ani není možné, že by všichni pocházeli z Cala Ratjady a Capdepery. Lidé se sjeli i z okolí. Jediným nedostatkem karnevalu byla ta zima. Škoda, že se karneval nekoná v červenci.

Sníh v Cala Ratjadě

Zima mě dostihla i tady, v teplých krajích. Po několika dnech sluníčka a jarních teplot přivál vítr ze severu a přinesl déšť, který dnes dokonce padal i se sněhem. Na to, aby se ten sníh udržel, je tu ještě teplo.I když v noci se má ochladit na nulu, Ovšem pohoří Sierra Tramuntana na severu ostrova teď září bíle. Jen doufám, že toto počasí zase brzy pomine a Cala Ratjada nedopadne jako někdy v minulém století, kdy tu pravděpodobně panovalo trošku mírnější podnebí, a zima vypadala jako ta naše česká (jak ukazuje fotka, kterou jsem stáhla z facebooku).

No není tu krásně

Jaro v únoru

Když tak teď na internetu pročítám články o meteorologické situaci v Česku, jsem ráda, že se nacházím o několik stupňů severní šířky jižněji. Ne, že bych chtěla být škodolibá, ale například dnes tu panuje jaro - slunce svítí, teplota se pohybuje okolo patnácti stupňů nad nulou a na stromech dozrávají citróny a pomeranče. Mallorquinským pomerančům jsem přišla na chuť. Jsou sladší a šťavnatější, než ty které jsou ještě nedozrálé dovážené do Česka.
Hned toho využiji a vyrazím na procházku do přírody. V tuhle roční dobu jsem tu poprvé a nevěřili byste, ale květe tu docela hodně rostlin. Když jsem minulý týden projížděla ostrov vlakem (o tom se zmíním třeba někdy jindy), nestačila jsem se divit, jak je teď krásně. Pole se zelenají, soukromé pozemky zase pokrývá koberec žlutých kvítků a bíle kvetou mandloně.
Jdu se projít...

...po čtyřech hodinách jsem dorazila ušlá jako šlaušek. Ale se spoustou nových fotek. Doputovala jsem až ke Cala Mesquidě.Po cestě jsem viděla místní horské kozy s kůzlaty, barevné ptáčky a květiny, které jsem si nazvala "kobra s vyplazeným jazykem" (nejsem botanik).