Slavnost Sant Antoni

Hned druhý den po příjezdu jsem měla možnost seznámit se se Sant Antoni - dalším místním svátkem. Ten pochází z dob, kdy v baleárském regionu převažoval zemědělský způsob života, jehož nepostradatelnou součástí byla zvířata. Aby si lidé zajistili úrodu a blahobyt, obraceli se na Sv. Antonio,  který je patronem domácích zvířat. Svátek připadající na 17. ledna patří k těm největším, které se na Mallorce slaví. Již den předtím jsou na ulicích postaveny ze dřeva fatry. Ty se pak v noci zapalují. Lidé odění do bílých košilí a triček s červeným šátkem kolem krku a s lahví Hierbasu nebo Mesclatu v ruce (místní typické kořalky pendrekové chuti) zaplní ulice. Peče se maso a pije se. Motivem tohoto svátku je ďábel. Ten také prochází ulice a prý se s ním i tančí. Největší radost z něj mají ale děti, které se po ulicích prohánějí s rohy na hlavě a čertovskými vidlemi. Je to jako na Mikuláše, ale bez toho Mikuláše a anděla.

Tento svátek byl pro mě až donedávna neznámý a abych pravdu řekla, nějak zvlášť mě nezaujal. Sice jsem se s pár lidmi z naší československé  komunity vydala do Capdepery omrknout situaci, ale v porovnání se středověkou slavností, která se slaví v květnu, nebylo co k vidění. Vydali jsme se ještě omrknout situaci do nedaleké Arty, kde to prý bývá větší, ale přijeli jsme v době, kdy všichni odpočívali a střízlivěli z ranní vlny oslav. Večer je totiž čekalo pokračování u ohňů.

Tak jsme tedy nasedli do auta a vyrazili na 40 km vzdálený Formentor chytit západ slunce. V sedm večer jsme pak zase stanuli v ulicích Capdepery. Fatry již hořely, lidé se veselili v hospodách a ulicí procházelo několik čertů následovaných davem lidí.