Tak mám za sebou první tři pracovní dny. Sezona už pomalu klepe na dveře a mně v pondělí skončily prázdniny. Občas už mi to nicnedělání lezlo krkem. Po minulém roce, který jsem strávila uklízením pokojů a chystáním snídaní v Hostalu Casbombu jsem se opět vrátila k ryze kuchařské činnosti předloňského roku. Ještě před mým odjezdem do Česka, kde jsem strávila týden a pak dva dny v Madridu, se mi podařilo sehnat práci. Naštěstí. Stále ještě visí krize v ovzduší a už jsem začínala mít strach, že nic neseženu. Samozřejmě jsem plašila. Koncem února na promenádě po zimě znovu otevřela restaurace Pasta Pasta, která platí za jednu z těch stylovějších. Přes zimu prošla velkou rekonstrukcí. Tak jsem se tam zašla zeptat. Šéf je Holanďan a je všeobecně znám svým nevypočitatelným chováním. Řekněme, že je trochu hogo fogo. Naštěstí jej ohromil počet jazyků, kterými hovořím (do počtu jsem uvedla i slovenštinu, haha) a poslal mě za šéfkuchařem Lucasem, že se máme nějak domluvit.
Výsledkem je, že budu dělat pizzu. Každý tam má svůj rajón. Jeden dělá saláty, jiný těstoviny a já budu dělat pizzu.
Takže jsem toto pondělí naklusala na půl devátou do práce, vyfasovala oblečení a začala se zaškolovat v chodu kuchyně. Naštěstí se v Pastě pracuje na směny a ne tak blbě, jako před dvěma lety v Café del Sol, kdy jsem měla tříhodinovou pauzu a pak naklusala na do práce znovu. Takže o půl páté mizím domů i s nějakým jídlem s sebou.
Žádné komentáře:
Okomentovat